cudně
[cudňe]
(2. st. -něji)
příslovce
1.
ve shodě s mravním postojem, chováním, sexuálně zdrženlivě:
Cudně se usmívala.
Cudně sklopil oči.
Blůzu měla cudně zapnutou až ke krku.
Bude se oblékat cudněji.
2.
se záměrem příliš na sebe neupozorňovat, skromně, nenápadně:
Autoři se cudně skrývají v řadách diváků.
Cudně zamlčel, kde k údajům přišel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cudňe]
(2. st. -něji)
příslovce
1.
ve shodě s mravním postojem, chováním, sexuálně zdrženlivě:
Cudně se usmívala.
Cudně sklopil oči.
Blůzu měla cudně zapnutou až ke krku.
Bude se oblékat cudněji.
2.
se záměrem příliš na sebe neupozorňovat, skromně, nenápadně:
Autoři se cudně skrývají v řadách diváků.
Cudně zamlčel, kde k údajům přišel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)